Historie
Titanit, známý také jako sfén, je minerál ze skupiny křemičitanů, který obsahuje titan, což také dalo tomuto minerálu jeho název. Titanit patří mezi relativně vzácné a poměrně neznámé drahé kameny a je oblíben zejména mezi sběrateli a milovníky méně známých drahých kamenů.
První zmínky o titanitu se datují do 18. století. Tento minerál byl poprvé popsán v roce 1795 německým mineralogem Martinem Heinrichem Klaprothem, který ho objevil v horninách na území současného Německa. Klaproth také identifikoval přítomnost titanu, prvku, který byl pojmenován podle bájných Titánů z řecké mytologie. Název sfén pochází z řeckého slova sphēn, což znamená klín a odkazuje na charakteristický tvar krystalů titanitu.
Titanit byl zpočátku vnímán především jako minerál užitečný v geologii pro určování stáří hornin. Ačkoliv titanit není tak rozšířený jako jiné drahé kameny, stal se ceněným kamenem pro ty, kteří hledají výjimečné a méně obvyklé minerály do svých sbírek nebo šperků.
Vlastnosti
Chemický vzorec titanitu je CaTiSiO₅ a důležitým znakem tohoto minerálu je právě přítomnost titanu, který způsobuje jeho charakteristickou zářivost. Vyskytuje se v širokém spektru barev od žluté, zelené, hnědé až po šedavé odstíny. Žluté a hnědé varianty jsou nejběžnější; zelené jsou velmi vzácné a hojně vyhledávány. Méně časté jsou vzorky s červenými nebo růžovými tóny, které jsou extrémně vzácné a ceněné. Titanit krystaluje v monoklinické soustavě a často vytváří klínové krystaly, které se staly jeho charakteristickým rysem. Jeho krystaly mají typicky vysoký lesk a skelný až mastný vzhled. Na Mohsově stupnici tvrdosti dosahuje titanit hodnoty 5 až 5,5.
Index lomu světla titanitu je mimořádně vysoký, pohybuje mezi 1,880 a 2,010, díky čemuž má tento kámen svůj charakteristický „oheň“, který je podobný diamantům. Tento efekt je zřetelný zejména u čistých a kvalitních broušených kamenů. Titanit vykazuje silný pleochroismus (při pohledu z různých úhlů může měnit barvu). Tento jev je nejvýraznější u žlutých a zelených vzorků, které mohou vykazovat odstíny od zlatožluté až po zelenavou barvu.
Výskyt
Titanit se vyskytuje v různých typech hornin, zejména v magmatických a metamorfovaných horninách. Nejčastěji se nachází v granitických pegmatitech, žulách a syenitech, ale také ve vápenatých a křemičitých skarnových ložiskách. Titanit se tvoří za specifických podmínek vysokých teplot a tlaků, kde se chemické složky v hornině začínají přeskupovat a vytvářejí nové minerály.
Ve větších krystalech je titanit vzácný, větší broušené kusy jsou tak velmi vzácné. Extrémně vzácně se lze setkat s titanity vykazujícími jev kočičího oka.
Titanit je možné nalézt např. v rakouských Alpách, které patří mezi jeho tradiční naleziště; byly zde totiž nalezeny velmi kvalitní zelené a žluté krystaly titanitu. Zvláště ceněny jsou vzorky z oblasti Habachtalu a okolí. Titanit z Norska je známý pro své velké krystaly s jasně žlutým nebo zeleným odstínem. Další výskyty se nachází např. v Brazílii, především na severu státu Minas Gerais. Titanit z této oblasti má často světle zelenou barvu a bývá poměrně čistý. Krásné kusy jsou rovněž z Madagaskaru, Pákistánu či Ruska.
Imitace
Titanit se dá imitovat YAG, kubickou zirkonií či vysokolomným sklem.
Syntetická výroba
Syntetická výroba titanitu je známa, nicméně pro klenotnické účely se nepoužívá.