Popular categories
- News
- Recommended
- For investors
Popular types of stones
Other categories
Safír je drahý kámen patřící do minerální skupiny korundu. Chemicky je safír, stejně jako rubín, oxid hlinitý (Al₂O₃). Safír spolu se smaragdem a rubínem patří do tzv. Velké trojky.
Historie safíru sahá tisíce let do minulosti. Safíry byly uctívány v mnoha starověkých kulturách a byly často spojovány s božstvem a královskou mocí. První zmínky o safírech lze nalézt v sanskrtských textech, kde byly označovány jako sanipriya, což znamená milovaný Saturnem. V Bibli se také objevují zmínky o safírech jako o kamenech, které zdobily kněžská roucha a artefakty.
První systematické vědecké popsání safíru bylo učiněno v 19. století, kdy mineralogové začali studovat jeho chemické a fyzikální vlastnosti. William Hyde Wollaston, britský chemik a fyzik, přispěl k rozpoznání toho, že safír a rubín jsou dvě barevné varianty téhož minerálu – korundu. Toto zjištění vedlo k lepšímu pochopení chemické struktury a vlastností těchto drahých kamenů.
Safír se vyskytuje v různých barvách, přičemž nejžádanější je safír modrý. Kromě modrých existují i safíry žluté, růžové, oranžové, zelené, a dokonce i bezbarvé. Výjimečně vzácné jsou safíry zvané padparadscha, které mají unikátní lososově růžovo-oranžový odstín.
Podle Mohsovy stupnice tvrdost safíru má safír tvrdost 9, což ho řadí spolu s rubínem hned za diamant. Safír je díky této tvrdosti velmi odolný a ideální pro použití ve špercích. Index lomu safíru je 1,762–1,770. Barvu safíru způsobují příměsi různých prvků, například železa a titanu u modrých safírů, chromu u růžových safírů a železa u žlutých a zelených safírů. Safíry mohou být také bezbarvé; v takovém případě se jim říká leukosafíry. Další důležitou vlastností safíru je jeho průhlednost, která se může pohybovat od zcela průhledné až po neprůhlednou. Průhledné safíry s vysokou čistotou a intenzivní barvou jsou považovány za nejcennější.
Safíry mají trigonální krystalovou strukturu a typicky se vyskytují v bipyramidálním nebo tabulkovém tvaru. Vykazují výrazný pleochroismus (při pohledu z různých úhlů mohou mít různé odstíny barvy).
Safíry vznikají v přírodě v důsledku metamorfózy minerálů obsahujících hliník za extrémních tlaků a teplot. Typicky se vyskytují v metamorfovaných horninách, jako jsou ruly a mramory, nebo v magmatických horninách, jako jsou bazalty. Proces vzniku safírů je složitý a vyžaduje specifické geologické podmínky, které se na Zemi vyskytovaly pouze na několika místech.
Krystaly safíru se tvoří hluboko pod zemským povrchem a jejich cesta na povrch je často spojena s vulkanickou činností nebo erozními procesy. Díky tomu, že jsou mimořádně odolné, se po zvětrání primárních hornin mohou koncentrovat v říčních sedimentech nebo aluvionálních ložiscích, kde jsou také těženy.
Nejvýznamnější naleziště safírů se nacházejí na Srí Lance, v Myanmaru (Burmě), Thajsku, Madagaskaru, Austrálii, v Kašmíru a Indii. Srí Lanka, známá také jako Ostrov drahokamů, je jedním z nejstarších a nejznámějších nalezišť safírů, jelikož se na ní těží již více než 2 000 let. Safíry ze Srí Lanky jsou známé svou excelentní barvou a vysokou čistotou.
Kašmírské safíry jsou považovány za jedny z nejcennějších na světě díky své intenzivní sametově modré barvě a vysoké kvalitě. Těžba v Kašmíru byla omezená a dnes jsou kašmírské safíry velmi vzácné a mimořádně ceněné.
Myanmar je dalším významným producentem safírů, zejména oblast Mogoku, kde se nacházejí safíry s hlubokou, sytě modrou barvou. Thajsko a Madagaskar jsou známé svými nalezišti růžových, žlutých a zelených safírů, zatímco Austrálie je hlavním zdrojem tmavomodrých a černých safírů. Významným nalezištěm safíru je i Tanzanie, především oblast Umba na severu a dále Songeo a Tunduru na jihu.
Barva je jednou z nejdůležitějších vlastností safíru, a proto se často upravuje s cílem zvýšit jeho atraktivitu. Mezi nejběžnější metody úpravy barvy safíru patří tepelná úprava a difúzní úprava. Tepelná úprava je nejběžnější a nejčastější formou úpravy safírů a safíry se při ní zahřívají na vysoké teploty (přibližně 1600–1800 °C) v kontrolovaném prostředí. Tento proces může zvýraznit barvu kamene, odstranit nežádoucí odstíny nebo zlepšit jeho průhlednost. Tepelná úprava je běžná a často se používá na většinu safírů na trhu, přičemž je tato úprava obvykle považována za standardní a eticky přijatelnou.
Dalším druhem úpravy je tzv. difuze. Při difúzní úpravě se safír zahřívá společně s prvky, které za vysokých teplot difundují do povrchu kamene a mění jeho barvu. Tato metoda se často používá k vytvoření intenzivních odstínů. Difúzní úprava může vytvořit velmi atraktivní barvy, nicméně je v obchodě s drahými kameny velmi důležité, aby byla správně identifikována a deklarována, protože ovlivňuje pouze povrchovou vrstvu kamene.
Safíry je též možné upravit tzv. úpravou berylliem. Tato specifická forma difúzní úpravy používá beryllium k dosažení intenzivních oranžových a růžových odstínů, může změnit barvu safíru velmi výrazně a je považována za trvalou. Identifikace berylliové úpravy je náročná, ale je klíčová pro správné ocenění safíru.
Méně běžnou metodou je využití vysoké energie záření k úpravě barvy safíru. Tato metoda je často používaná pro zlepšení barev u specifických druhů safírů, například zvyšování intenzity žluté barvy.
Dále se lze setkat s barvením a povrchovými úpravami. Tyto metody zahrnují aplikaci barviv nebo povrchových vrstev na kámen, což však není považováno za trvalé ani eticky přijatelné úpravy v klenotnictví. Barvení a povrchové úpravy jsou obvykle snadno odhalitelné a neměly by být zaměňovány s kvalitními tepelně upravenými safíry.
S narůstající poptávkou po safírech začaly být vyráběny různé imitace tohoto drahého kamene. Imitace safírů jsou často tvořeny sklem nebo jinými minerály, které jsou barveny nebo ošetřovány tak, aby vypadaly podobně jako safíry; takové imitace jsou však obvykle méně odolné a mají odlišné optické vlastnosti, které lze relativně snadno odhalit při gemologickém testování.
Syntetické safíry jsou vyráběny již od počátku 20. století a poprvé byly úspěšně vytvořeny metodou Verneuilova procesu, který spočívá v tavení práškového oxidu hlinitého za vysokých teplot a následném krystalizování. Syntetické safíry mají stejné chemické složení a fyzikální vlastnosti jako přírodní safíry, ale obvykle postrádají inkluze a drobné nedokonalosti, které jsou běžné u přírodních kamenů.
V současné době se používají i další techniky syntézy, jako je metoda fluxního růstu či hydrotermální syntéza, které umožňují růst safírových krystalů ve více kontrolovaných podmínkách. Syntetické safíry jsou hojně používány nejen v klenotnictví, ale také v průmyslových aplikacích, například jako okna pro lasery, hodinky a další přesné přístroje.
Safíry jsou oblíbeným drahým kamenem v klenotnictví díky své krásné barvě, tvrdosti a odolnosti. Některé z nejslavnějších šperků na světě jsou ozdobeny právě safíry. Jedním z nejznámějších je zásnubní prsten princezny Diany, který nyní nosí Kate Middleton, vévodkyně z Cambridge. Tento prsten obsahuje dvanáctikarátový oválný modrý safír obklopený diamanty a stal se ikonou královského šperkařství.
Dalším významným šperkem je safírový a diamantový náhrdelník, který patřil belgické královně Marii Henrietě. Tento náhrdelník je známý svou mimořádnou elegancí a nádherně zasazenými safíry, které zdůrazňují jeho královskou historii.
Safíry jsou také součástí britských korunovačních klenotů, například koruny svatého Eduarda, která obsahuje tzv. Stuart Sapphire, 104karátový safír, jenž má bohatou historii sahající až do 12. století.
V průběhu dějin se safíry staly symbolem královské moci, bohatství a elegance. Jejich krása a vzácnost z nich činí drahokam, který i nadále fascinuje a okouzluje milovníky šperků po celém světě.
Kvalitní safíry je možné doporučit jako mimořádně dobrou investici s velmi dobrým zhodnocením.