Expedice za zelenými sfalerity do Bulharska

Ani v létě jsme nezaháleli a snažili se pro naše klienty připravit něco zajímavého. Volba padla na Bulharsko, konkrétně na oblast Madan cca 10 km od řeckých hranic.


Doly a výborná bulharská kuchyně – zkrátka ráj na zemi


Sfalerit Madan, Bulharsko

Zde se v minulosti vyskytovaly brousitelné drahokamové sfalerity. Bohužel je to doba před cca 35 lety a dnes je většina šachet již zavřená a je tedy nemožné získat (překoupit) nový materiál. Tento úkol byl v naší společnosti svěřen kolegům, kteří se specializují na nemožné.

Sfalerit je běžná, velmi důležitá ruda zinku. Sfalerit se běžně vyskytuje v přírodě, v Čechách je možné ho dosud nalézt na mnoha lokalitách (např. Příbram, Stříbro u Plzně, Kutná Hora, Horní Slavkov a mnoho dalších). Tyto lokality ale poskytují sice velké množství materiálu, bohužel však zcela nevhodného pro klenotnické zpracování. Dnes je možné velmi kvalitní sfalerity získat ze Španělska z dolu Aliva, v pohoří Picos de Europa, (Cantabria Provincie).
Zde se vyskytují sfalerity především žluté, oranžové, skořicové až hnědé barvy. Tyto barvy jsou mimořádně atraktivní a proto i španělské sfalerity patří mezi drahé kameny vyhledávané nejen sběrateli drahých kamenů, ale i klenotníky a dokonce již i investory. Španělské broušené sfalerity můžete koupit také zde v e-shopu.

Nás ale nadchla úplně jiná barva – jedovatě zelená. Poprvé jsme tyto kameny viděli v nabídce jedné japonské prestižní klenotnické firmy. Tyto sfalerity pocházeli z Džeskazdanu v Kazachstánu. Bohužel je tento materiál dnes již zcela spotřebovaný a je nemožné sehnat novou kvalitní surovinu, kterou by bylo možné zpracovat. Z literatury jsme se dozvěděli, že identicky zelené sfalerity byly i v Bulharsku. Otázku výskytu jsme nejdříve konzultovali s kolegy a sběrateli z Bulharska. Prakticky všichni nám potvrdili, že tyto velmi atraktivní barvy se skutečně v Bulharsku vyskytovali, přičemž nás zároveň odrazovali od pokusu něco sehnat s tím, že tyto kameny byly naposled nalezeny právě před více jak 35 lety.

 

Vlastní expedice začala v Sofii v geologickém ústavu a Muzeu Země, kde jsme sháněli informace o tom, z které žíly tyto zelené sfalerity měly pocházet. Poté jsme informaci ještě ověřili u žijících geologů v Sofii a následně v Plovdivu. Vybaveni teoretickými informacemi a množstvím odrazujících rad jsme vyrazili do Madanu. Madan je malebné horské město se spoustou pravoslavných kostelů, římskokatolických kostelů a muslimských mešit a v tom občas nějaký socha upomínající na socialistické pořádky.

Po městě chodí jak evropsky oblékané slečny, tak i slečny v balkánském mírně zahalujícím tradičním oblečení až po slečny příslušící k tureckému, makedonskému či řeckému etniku (po chlapech jsme nekoukali, protože se expedice účastnilo pouze pánské osazenstvo společnosti e-gems, takže nemůžeme referovat).


добре дошли на Балканите
(bulharsky: vítejte na Balkáně)

Kdo říká, že Istanbul je brána do Orientu, tak asi nikdy nebyl v Madanu. Madan je tradiční hornické město, kde předmětem zájmu bylo polymetalické zrudnění – sfalerit, galenit, chalkopyrit, baryt, pyrit, a další, jako vedlejší produkt také bylo získáváno zlato a stříbro. Zdejší vzorky minerálů z polymetalických žil jsou mimořádně estetické (a taky zároveň mimořádně křehké).

Zpět ale k drahokamovým sfaleritům. Vchod do starého dolu jsme našli celkem snadno, naštěstí Bulhaři neinvestují do nesmyslného zavírání starých dolů. Prostě před důl dají pouze ceduli s nápisem „Внимание Опасност от смърт“ (pozor životu nebezpečno) a jestli o život chcete přijít, tak jak je libo (něco jako u nás varování ministra zdravotnictví, že kouření škodí zdraví).

Vstup do opuštěného dolu po vydobyté žíle

Opuštěné doly s haldami vytěženého materiálu (na kterých nejsou bohužel žádné minerály)


Bergbau romantik – odkaliště přímo v městečku, zdejší zelenina je skutečně vyvážená na stopové prvky

Vydobitá žíla


Trochu brutálnější způsob jak se dostat na druhou stranu údolí

Když jsme viděli, v jaké je vstup a i část chodby žalostném stavu, tak i nejtvrdší kolega prohlásil něco o konci trávicího ústrojí. Nicméně po velmi náročné cestě se podařilo dostat horolezeckou technikou do systému opuštěných podzemních chodeb původního dolu. Zde jsme asi po 3 km v hloubce cca 350 m pod povrchem dostali do opuštěných dobývek, kde se nám podařilo nalézt několik kusů super kvalitních zelených sfaleritů. Radost to byla obrovská, celkem jsme v podzemí bez přestávky strávili plných pět dnů.

Štola, výztuží tam mnoho není


Bývalá strojovna v podzemí


I když vypadá opuštěně, dodnes funkční šachta


Bývalé ředitelství dolů

Pro případné zájemce o sběr na bulharských lokalitách je třeba uvést, že v Bulharsku mají tzv. ekologickou policii, která zastavuje auta a kontroluje velmi důkladně, co vezete. Minerály obecně patří mezi materiál, který tuto policii mimořádně zajímá. Rovněž na hranicích do sousedního Rumunska jsou dosud velmi pečlivé kontroly (hledající především cigarety, tabák a alkohol) i přesto, že Rumunsko a Bulharsko jsou v Evropské Unii. Úplně stejná situace je i se sousedním Srbskem (které v Evropské Unii dosud není). Společnost e-gems jako pravděpodobně jediná firma v ČR disponuje povolením k získávání minerálů a nakládáním s nimi na území Bulharska.