Kovy pohledem všedním, aneb… Není všechno platina, co se třpytí

Mgr. David Sedliský

„Máte platinový řetízek?“ Touto otázkou jsem uvedl do rozpaků nejednoho klenotníka v posledních dvou letech. Platina, kov ceněný více jak zlato, ač se na zemském povrchu nachází přibližně dvaapůlkrát častěji (0,01 vs 0,004 ppm clark; [1]) není zrovna běžným klenotnickým kovem. Díky své ceně dávají lidé přednost její náhražce – bílému zlatu a kvůli nízké poptávce pak nikdo z obchodníků nedrží její zásoby. A po aféře dieselgate, kdy svět odvrátil svou tvář od vznětových motorů, ztratila platina významné průmyslové využití jakožto důležitá součást dieselových katalyzátorů (např. v roce 2014 spotřebovával tento průmysl 45 % roční těžby [5]). V roce 2018 pak šla její cena prudce dolů (viz obr. 1; [8]) a o to hůře se stala dostupnou, neboť dnes i dodavatelé kovů platinu neradi prodávají, aby sami neprodělali na svých starých zásobách a vyčkávají na opětovný vzestup její ceny. A tak, ač dnešní cena platiny je mnohem nižší než zlata, platinový šperk je stále výrazně dražší než zlatý a obtížně se shání. Inu, ne nadarmo se říká, že zlato je kovem králů, platina kovem císařů…

Slovo platina pochází ze španělské zdrobněliny od slova la plata (stříbro), takže do češtiny bychom její název mohli přeložit jako „stříbříčko“. To je dáno tím, že pro Evropu objevili platinu Španělé. Nicméně, platina byla nalezena i ve špercích starověkých Egypťanů, kam se dostávala patrně neúmyslně, neboť jí neuměli oddělit od zlata [1; 5]. Surovou (nekujnou) platinu přivezl poprvé z Kolumbie do Evropy kolem roku 1735 španělský astronom a námořní důstojník Antonio de Ulloa [1; 3; 5]. Sepsal o ní zprávu, následně byl zajat korzáry, předán britskému námořnictvu, odvezen do Londýna, vyslechnut a roku 1746 zvolen za člena britské učené Královské společnosti.

Jihoamerickým hutníkům platina ztěžovala život, neboť se oproti stříbru obtížněji zpracovávala [3]. Platinu nelze tavit ani při užití dřevěného uhlí, nicméně existují důkazy, že předkolumbovští indiánští řemeslníci znali metodu sintrování, kdy dochází ke spékání ne zcela roztaveného kovu, v našem případě za pomoci příměsi práškového zlata [2]. Tento způsob zpracování však španělští dobyvatelé neovládali. Zájem o platinu v Evropě se objevil až v roce 1786, kdy francouzský chemik Pierre-Francois Chabaneau, pracující pro španělský dvůr, poprvé získal čistší kujnou platinu a ta začala být ceněna zejména pro svou mimořádně vysokou hustotu a chemickou odolnost [1; 2; 5]. Její cena však rozhodně nedosahovala ceny zlata, a tak i poté byly zaznamenány případy, kdy padělatelé pozlacovali platinové předměty, které pak vydávali za ryze zlaté [2]. V Anglii byl tento kov zprvu zván bílé zlato, ovšem je nutné zdůraznit, že toto slovní spojení má dnes zcela jiný význam. Vysoká teplota tání však v té době využití platiny značně omezovala [1].

I další kontakty člověka s platinou se sestávaly spíše z rozpačitého oťukávání a mnozí vládci si s ní nevěděli rady. Nová naleziště v Rusku (od r. 1819) a Kanadě (od r. 1920) cenu platiny opět srazily [1; 2]. V carském Rusku se ve třicátých letech 19. stol. nejprve razily bílé platinové dukáty a přibližně mezi lety 1828 až 1843 postupně i tří, šesti a dvanáctiruble v domnění, že by se platina dala využít jako standardní mincovní kov [2; 4]. Cena kovu však nakonec klesla natolik, že platina přestala být pro potřebu mincovnictví dostatečné hodnotná a tato ražba ustala. Jsou též popsány případy, kdy sibiřští lovci využívali nalezená platinová zrna do pušek místo více ceněných olověných kulek [4].

Teprve objev jejího technického využití, zejména v chemii a průmyslu jako katalyzátoru, způsobil až do dnešních dob setrvalé zvyšování její ceny. Dnes nalezla užití i v medicíně a elektronice [5; 8].

V posledních letech se platina celosvětově těží v průměrném úhrnu 200 tun ročně, převážně v Jihoafrické republice, Rusku (Ural, Dálný východ) a v Kanadě (Sudbury) [1; 5]. Ostatní platinové kovy se samozřejmě těží s ní a následně se složitým způsobem (opakované rozpouštění v lučavce královské a žíhání, extrakce salmiakem a bromečnany) od ní oddělují [1]. Platina ruská obsahuje zejména větší množství iridia a osmia [3] a bývá nalézána spolu s chromitem, který na platinových nugetech někdy vytváří černou patinu [6]. Platina kanadská (příp. z USA) obsahuje velké množství palladia a značnou příměs rhodia a získává se jako vedlejší produkt při těžbě mědi a niklu. Ložiska jihoafrická mají příměsi platinových kovů vyváženější a platina se zde navíc těží jako primární rudní kov [1; 3]. Další menší ložiska se nalézají např. v Zimbabwe, v USA (západní pobřeží a Aljaška), v Austrálii, Indii a v Evropě [5; 6]. Kromě ryzí platiny a jejich slitin s mnoha kovy, se v přírodě váže i na síru, arsen a antimon a vytváří vzácné krystaly příslušných minerálů [1; 6].

Čistá platina je za studena kov tvárný a lze jí podobně jako zlato přetvářet ve velmi tenké drátky či lístky (viz obr. 2). Příměsi jiných kovů však její vlastnosti mohou výrazně pozměnit. Železo a měď jí dodávají křehkost [1], iridium zase tvoří s platinou velmi tvrdou slitinu s nízkou teplotní roztažností. Této slitiny se proto využilo svého času při tvorbě mezinárodního prototypu metru a kilogramu [1; 2; 5].

Navzdory laickému mínění, platina je rozpustná nejen v lučavce, ale i v horké koncentrované kyselině sírové a v některých alkalických taveninách. Za vyšší teploty reaguje i s halogeny, v žáru pak i s uhlíkem, křemíkem, fosforem či sírou [1; 3; 5]. Významnou vlastností platiny je její shodný koeficient teplotní roztažnosti, jaký má sodné sklo a lze jí tedy do něj snadno zatavit [1]. Využívá se též její schopnosti pohlcovat molekulární vodík, byť je menší než u palladia [1].

Po zdravotní stránce je platina neškodná, pouze některé její kyseliny a rozpustné soli mají dráždivé a alergenní účinky. Její komplexní sloučeniny se využívají v medicíně pro své cytostatické účinky [5; 11].

Jak popisuje Williams ve své knize [2], v klenotnictví jí poprvé proslavil počátkem dvacátého století Louis Cartier jako ideální kov pro diamantové šperky. Zlato mu k diamantům barevně neladilo a stříbro zase černalo. Navíc oba kovy byly měkké a takové lůžko bylo pro diamant nevhodné. Platina tak získávala na oblibě a módní vlna trvala až do počátku druhé světové války. Jedno z vrcholných využití platiny bylo zasazení známého diamantu Koh-I-Noor do celoplatinové královské koruny, vytvořené pro korunovaci královny matky, Alžběty II. v roce 1937 [2; 5] (viz obr. 3).

Dnes jsou platinové šperky oblíbené zejména v Japonsku [13]. V českém klenotnictví se využívá většinou 95% platiny s příměsí mědi či ruthenia. Povolena je i příměs palladia, zlata, wolframu, niklu či kobaltu, ale ryzost nesmí být nižší než 80 % platiny ve slitině. V případě potřeby se pájí nejméně 14kt zlatem [9; 10].

Dle Williamse cena platiny byla uměle nastavena obratným „P. R.“ klenotníků a dnes jí přisuzuje punc jistého snobství. Přesto mám pocit, že jeho soud není spravedlivý. Samotný vyšší obsah platiny oproti zlatu v zemské kůře jako obhajoba tohoto tvrzení dle mého názoru nestačí, navíc se tato hodnota v literatuře značně různí. Jak již bylo zmíněno, tento těžký kov je hustší a tvrdší než zlato, nachází se ve slitinách s jinými kovy, od kterých je obtížně oddělitelný, a díky vyšší teplotě tání se obtížněji zpracovává. Jeho vysoká cena je tak dle mého názoru alespoň částečně ospravedlnitelná vyššími náklady na zpracování. Ať tak či onak, platina se stala symbolem něčeho cennějšího než zlato i mimo svět klenotnický. Hudebníci získávají od vydavatelů platinové desky, banky i firmy vydávají kreditní, resp. věrnostní platinové karty a platinová řada libovolného výrobku navozuje dojem vrcholné kvality.

Platina však nepatří k těm nejlesklejším kovům a její velkou přednost, totiž že oproti stříbru nekoroduje a nečerná, lidé ocení až po mnoha letech pravidelného nošení. A ruku na srdce – kolik lidí si koupí platinový šperk na každodenní nošení do práce? Proto i v budoucnu lze očekávat, že bude spíše významnou průmyslovou surovinou než oblíbeným klenotnickým kovem pro střední třídu.

Obrázky:

1) Aktuální vývoj kurzu platiny v CZK k 11. březnu 2020. Zdroj: www.kurzy.cz

2) Ukázka lístkové ryzí platiny o hmotnosti cca 350 mg a drátku o tloušťce 0,3 mm. Zdroj: Fotoarchiv autora.

3) Platinová koruna královny matky, Alžběty II. Zdroj: https://www.rct.uk/collection/31703/queen-elizabeth-the-queen-mothers-crown

Použité zdroje:

[1] Greenwood N. N., Earnshaw A., (1993): Chemie prvků; II. díl, Informatorium, Praha, 1. české vydání.

[2] Aldersey-Williams H., (2016): Periodické příběhy, zvláštní životy prvků; Argo/Dokořán, Praha, 1. české vydání.

[3] Korecký J., Pospíšil R., (1948): Vzácné kovy v technice; edice Cesta k vědění, sv. 46, Jednota československých matematiků a fysiků, Praha, 1. vydání.

[4] Jirkovský R., (1986): Jak chemikové a fyzikové objevovali a křtili prvky, Albatros, 1. vydání, 1986, str. 76.

[5] www.wikipedia.org (anglická variace): heslo Platinum.

[6] www.youtube.com; kanál Chrise Ralpha: Where to find platinum nuggets – identify platinum nuggets – Geology of platinum deposits and ores

[7] www.kurzy.cz; Graf platiny.

[8] www.youtube.com; Thoistoi kanál: Platinum – The Most Precious Metal on Earth!

[9] Vyhláška 363/2003 (stav k 22. 2. 2019)

[10] www.puncovniurad.cz; Klenotnické slitiny (stav k 15. 3. 2017)

[11] Tichý, M. (2004): Toxikologie pro chemiky, scriptum Univerzity Karlovy, Praha, 1. dotisk 2. vydání.

[12] www.rct.uk/collection/31703/queen-elizabeth-the-queen-mothers-crown; Obrázek koruny.

[13] www.zlataky.cz

Poznámka autora:

 Tato série článků si neklade za cíl podat vyčerpávající a odborné informace o kovech, ale spíše chce prezentovat zajímavosti, které patrně nejsou veřejnosti všeobecně známy. Pokud čtenář hledá odborné informace, autor jej odkazuje na jiné, erudovanější zdroje.