Chrysopras patří do skupiny chalcedonů, jedná se tedy o kryptokrystalickou (skrytě krystalickou) formu křemene. Termínem kryptocrystalický jsou označovány chalcedony, které mají velikosti jednotlivých zrn tak malou, že prakticky nejsou od sebe rozeznatelné v běžném zvětšení mikroskopu.
Chalcedony obecně mohou mít všechny barvy. Také se nomenklatoricky hodnotí struktura daného kamene. Takže např. chalcedony vytvářející soustředné kruhy se nazývají acháty, červené masivní chalcedony jsou karneoly, či např. černé chalcedony někdy s bílým žilkováním jsou onyxy. Chrysopras je nejvzácnější a zároveň finančně nejvíce ceněnou formou chalcedonu. Název chrysoprasu je odvozen z klasické řečtiny a zároveň je složeninou dvou slov χρυσός - chrysos, což znamená zlatý a πράσινον – prasmai, v překladu ocenit. Jeho velmi vzácná jablečně zelená barva byla ceněna již v nejstarších dobách. Chrysopras byl jedním z nejoblíbenějších drahých kamenů v období Mezopotánie (parthské období 3. stol. př.n.l - 673 n.l), Řecko a Řím (helenistické období 320 př.n.l – 50 př.n.l. a římské císařství) a v období Mezoameriky (Mayská kultura 250 – 900 n.l.). Lze ho tedy právem považovat za kulturní kámen této doby. Někdy se lze také setkat se jmény chrysophras nebo z latiny odvozený chrysoprasus, což je také drahý kámen z druhově bohaté skupiny chalcedonů. Nejvíce ceněnou formou zelených chrysoprasů jsou ty, které jsou sytě zelené a zároveň téměř průhledné, protože běžně jsou chrysoprasy pouze zcela neprůhledné nebo pouze slabě průsvitné. Chrysoprasy byly historicky ceněny, byly hojně využívány ve šperkařství a dále se také využívaly jako talismany k osobní ochraně před zlobou, závistí a prokletím.
Ve středověku byla známa pouze jediná lokalita, která tehdy zásobovala celý „kulturní svět“ – Evropu. Touto lokalitou byly Zebkowice a Ziebice v Dolním Slezsku v zemích České koruny české. V českých klenotnických dílech se chrysopras objevil v první polovině 14. stol. v podobě kabošonů a tabulkovců, jednak na relikviářích z klášterní pokladnice v Mariensternu v Horní Lužici (např. relikviářová busta sv. Jakuba Většího).
Chrysopras – Szklary, Polsko
Svatováclavská kaple na Pražském hradě
Pravděpodobně jedním z nejstarších použití chrysoprasu v českých zemích jsou inkrustace stěn svatováclavské kaple v katedrále sv. Víta na Pražském hradě v Praze. Tyto inkrustace vyrobené roku 1372, jsou provedeny ve formě destiček, ve stejné kapli jsou z chrysoprasu ještě navíc zhotoveny svatozáře světců. Dále se s ním můžeme setkat na souvislé řadě památek z druhé poloviny 14. stol. a následně celého 15. stol. (např. relikviář ze Svatovítské pokladnice v Praze či plenář sv. Markéty v Břevnově z roku 1408).
Dalším místem, kde je možné se střetnout s výzdobou stěn chrysoprasem, jsou inkrustace v kapli Svatého Kříže, která tvoří ústřední posvátný prostor hradu Karlštejn. Tato kaple se nachází ve druhém patře hlavní věže, zde se uchovávaly nejdříve říšské a od roku 1419 i české korunovační klenoty, dále se zde historicky nacházela i sbírka Karla IV. a také zde byly uschovány ostatky svatých, mimo jiné zde byl uložen i ostatkový kříž. Kaple byla vysvěcena druhým pražským arcibiskupem Janem Očkem z Vlašimi roku 1365 a zachovala se dodnes v téměř v původním stavu. Přístup do ní byl již historicky značně omezen, pouze dvakrát do roka se zde konaly mše, které sloužil pražský arcibiskup nebo karlštejnský děkan. Vlastní chrysoprasová výzdoba se nachází v kapli, v severní stěně je sanktuář a nad ním trojdílný obraz Panny Marie, svatého Václava a svatého Palmácia od Tomáše z Modeny. Dolní část stěn je obložena leštěnými drahými kameny z Krušnohoří (Ciboušov a okolí) převážně v rudé barvě a zelenými chrysoprasy, malta mezi nimi je pozlacena a zdobí ji kromě různých ornamentů i Karlův monogram – písmeno K s korunou. Horní části stěn pokrývá velmi cenná galerie 129 deskových obrazů (původně jich bylo 130, jeden se však nedochoval) světců, světic a biblických proroků, uprostřed jsou obrazy Ukřižování a Bolestný Kristus, všechny z dílny dvorního malíře Mistra Theodorika. Velmi zajímavý nález byl učiněn při archeologických vykopávkách v Brně, kdy byl v pozdně středověkém domě vdovy po zlatníkovi, nalezena nezasazená (volná) mugle chrysoprasu. Ze středověku rovněž pochází chrysoprasová routa jako součást stříbrného závěsu v tzv. Eliščině pásu. Další pro chrysopras významné období přichází s druhou polovinou 18. stol. Velmi si ho oblíbil pruský panovník Bedřich Veliký a nechal jím vyzdobit na zámku Sanssouci u Potsdamu v Německu tzv. Chrysoprasový sál. V době renesance a manýrismu byl chrysopras velmi módní ve formě šperků a pečetidel. Poté se jeho oblíbenost přesunula do viktoriánské Anglie.
Žíla chrysoprasu
Žíla shucharditu, který se po vyschnutí zcela rozpadne
Chrysoprasy vznikají jako produkt zvětrávání nebo laterizace serpentinitů bohatých niklem nebo jiných Ni-bohatých ultramafických ofiolitických hornin. Barva chrysoprasu je způsobena velmi jemnými inkluzemi minerálů - vodnatých silikátů niklu jako je kerolite ((Mg,Ni)3Si4O10(OH)2·H2O - niklový fylosilikát ze skupiny mastků) nebo např. pimelite (Ni3Si4O10(OH)2·4H2O - niklový fylosilikát ze smektitů). Dříve se rovněž předpokládalo, že barvu chrysoprasu ovlivňuje rovněž přítomnost niklového minerálu bunsenitu (NiO), to však nově nebylo prokázáno.
V rámci snahy e-gems.cz zajistit stále nové drahé kameny ať už z nových netradičních oblastí či naopak z klasických ložisek, které jsou v současné době bez těžby, jsme se i my rozhodli prozkoumat oblast dnes polských Zebkowic a Ziebic v Dolním Slezsku. Především pak lokalitu Szklary.
Szklary (ležící v. od Žabkovic – Frankensteinu, ssv. od Klodska) leží v jednom ze serpentinitizovaných masívů dunitu a gaber kaledonského stáří. Tyto masívky vystupují v pruhu lemující na jihovýchodě Soví hory tvořené rulovou krou. Na ložisko Szklary probíhala v minulosti těžba niklu především pro zbrojní průmysl. Nositely niklového zrudnění byly garnierit, shuchardit a pimelit.
Mezi hojné významné doprovodné nerosty patřil masivní i žilný sněhobílý různě kompaktní magnezit, který byl také dobýván jako vedlejší produkt pro výrobu žáruvzdorného materiálu a dále vláknitý chryzotilový asbest. Na ložisku se poměrně hojně vyskytují také pecky, žilky a závalky chalcedonu, který místy přechází do svěže jablečně zeleného chrysoprasu.
Dnes již bývalé ředitelství dolů v Szklarech
Opuštěný důlní areál